Když si dnes koupíte paměťovou kartu do telefonu nebo externí disk k notebooku, je v ceně i takzvaná náhradní odměna — pozůstatek doby, kdy se hudba nahrávala z rádia na kazetu. Systém, který má autorům kompenzovat soukromé kopírování, ale vznikl pro svět CD přehrávačů a videopůjčoven. Otázka, kterou si zaslouží veřejná debata, nezní „zrušit, nebo ne”, ale „odpovídá tohle ještě tomu, jak dnes lidé s obsahem skutečně zacházejí”.
Co náhradní odměna vůbec je — a co není
Nejdřív je potřeba rozseknout mediální guláš, který se kolem tématu pravidelně vaří. Když se objeví titulek typu „OSA chce poplatek z každého mobilu”, jde o zkratku, která spojuje tři zcela odlišné věci dohromady:
Vedle toho existují další, zcela odlišné platby, které se s ní běžně pletou:
- Licence za veřejné užití hudby — platí provozovny, restaurace nebo rozhlasové stanice za to, že hudbu pouštějí veřejně. S nákupem paměťové karty nemá nic společného.
- Koncesionářské poplatky — financují veřejnoprávní ČT a Český rozhlas, vybírá je jiná instituce podle jiného zákona a s náhradní odměnou nesouvisí vůbec.
- Platby streamovacím službám — v předplatném Spotify nebo Netflix dostávají autoři a umělci odměnu přímo z licenční smlouvy s platformou. Náhradní odměna se na streamovaný obsah nevztahuje.
Titulek „poplatek z mobilu” tak míchá mechanismus, který skutečně existuje (náhradní odměna v ceně některých komponent), s tvrzením, které fakticky neplatí — že by telefon byl samostatnou položkou v sazebníku jen proto, že je to telefon.
Co je skutečně v sazebníku
Důležité rozlišení: mobilní telefon jako celek není ve vyhlášce samostatně vyjmenovaná položka jen proto, že je to telefon — je z výčtu zpoplatněných přístrojů dokonce výslovně vyloučen, stejně jako digitální fotoaparáty a bezdrátové telefony. Pokud je ale takové zařízení prodáváno se zabudovanou pamětí, platí se odměna pouze z kapacity této paměti, a to stejnou kapacitní sazbou jako u paměťové karty (1,50 Kč/GB, max. 90 Kč bez DPH). Naproti tomu pevný disk nebo SSD, které se montují přímo do počítače, se z právního hlediska řadí mezi „přístroje k zhotovování rozmnoženin” a platí se z nich 3 % z prodejní ceny přístroje, ne kapacitní sazba podle gigabajtů.
Kapacita paměťového média je jen technický údaj: schéma ukazuje sazební logiku pro příslušné médium, nikoli měření toho, co lidé do úložiště skutečně ukládají.
Kam peníze putují a proč OSA není jediný příjemce
Druhé rozšířené nedorozumění je představa, že veškerý výnos mizí v OSA. Není to tak — OSA spravuje práva autorů hudebních děl, ale na náhradní odměně se podílí i další kolektivní správci a jiné kategorie nositelů práv.
Náhradní odměnu odvádí výrobce nebo dovozce; do ceny výrobku se může promítnout. Zákonné podíly se liší podle toho, zda jde o zvukový, nebo zvukově-obrazový záznam.
Výkonní umělci — hudebníci, herci, zpěváci — dostávají svůj podíl zpravidla přes INTERGRAM, ne přes OSA. Zkratka „OSA bere poplatek z mobilů” tak přehlíží, že jde o systém s více příjemci a že OSA inkasuje jen tu část, která patří autorům hudebních děl.
Odkud se to vzalo a proč to skřípe
Konstrukce náhradní odměny dává smysl v kontextu, ve kterém vznikla: domácí nahrávání z rádia na magnetofon, kopírování desek na kazety, později vypalování CD a DVD — fyzický akt kopírování na fyzický nosič, který šel jasně definovat a zpoplatnit podle typu zařízení.
Co na to Evropa a soudy
Rámec náhradní odměny nestanovuje jen český zákon — vychází z unijní směrnice, která ukládá zajistit „spravedlivou kompenzaci”, ale konkrétní systém a sazby nechává na jednotlivých státech.
Judikatura tedy ukazuje, že evropské soudy pojem „nosič” v době cloudu vykládají technologicky neutrálně a záměrně, ale zároveň nechávají členským státům volnost, jak konkrétně (a na kom) spravedlivou odměnu vybírat — nejde o systémový příkaz zpoplatnit cloud, ale ani o zákaz takový poplatek zavést, pokud by se pro to stát rozhodl.
Konkrétně: co to znamená v peněžence
Když si koupíte paměťovou kartu do telefonu nebo USB flash disk, výrobce či dovozce za ni odvede 1,50 Kč za každý započatý gigabajt kapacity, nejvýše však 90 Kč bez DPH — tuto částku by měl promítnout do prodejní ceny. U externího pevného disku nezabudovatelného do počítače je to 0,15 Kč za GB do 1 TB, nad touto hranicí 150 Kč a dále 0,10 Kč za každý další GB. U pevného disku nebo SSD, který se montuje přímo do počítače, jde místo kapacitní sazby o 3 % z prodejní ceny disku. U mobilu jako takového se žádná odměna neplatí přímo za telefon — jen za jeho zabudovanou paměť, a to stejnou kapacitní sazbou jako u paměťové karty. Podstatné je, že ve všech případech jde o částku promítnutou do ceny nosiče nebo zařízení s pamětí, ne o přímou platbu vázanou na to, že přístroj umí telefonovat.
Burcující závěr, ne definitivní verdikt
Nejde o to říct, že autoři si kompenzaci nezaslouží, jde o to přiznat nahlas, co soudy už částečně přiznaly: systém navržený pro éru kazet a CD se natahuje přes realitu telefonů, cloudu a streamu jako záplata, ne jako řešení šité na míru. Než příště narazíte na titulek o „poplatku z mobilu”, stojí za to zeptat se přesněji: platí se za telefon, nebo za paměť v něm? A jde ten výnos tam, kde skutečně vzniká újma autorům z kopírování — nebo jen tam, kam to systém uměl naposledy spočítat v době, kdy se ještě prodávaly kazety?
Zdroje
- Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon), § 25, § 30, § 99e a příloha č. 1 — zakonyprolidi.cz, aktuální znění účinné od 1. 7. 2025. Dokládá právní základ náhradní odměny, výjimku pro soukromé rozmnožování, rozdělení výnosu mezi autory, výkonné umělce a výrobce (§ 99e) a sazbu 3 % z prodejní ceny přístrojů k zhotovování rozmnoženin (příloha č. 1, bod 3).
- Vyhláška č. 488/2006 Sb., kterou se stanoví typy přístrojů k zhotovování rozmnoženin, typy nenahraných nosičů záznamů a výše paušálních odměn, ve znění vyhlášky č. 408/2008 Sb. (aktuální znění účinné od 1. 1. 2009) — zakonyprolidi.cz. Dokládá konkrétní seznam zpoplatněných kategorií nosičů a přístrojů včetně aktuálních kapacitních sazeb a výslovného vyloučení mobilních telefonů z výčtu přístrojů (§ 6 odst. 2).
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, čl. 5 odst. 2 písm. b) — EUR-Lex. Dokládá unijní rámec výjimky pro soukromé rozmnožování a požadavek na spravedlivou kompenzaci.
- Rozsudek Soudního dvora EU (třetího senátu) ze dne 21. října 2010, C-467/08, Padawan SL v. Sociedad General de Autores y Editores de España (SGAE), ECLI:EU:C:2010:620 — EUR-Lex, CELEX 62008CJ0467. Dokládá výklad principu spravedlivé kompenzace ve vztahu k plošnému zpoplatnění digitálních nosičů.
- Rozsudek Soudního dvora EU (druhého senátu) ze dne 24. března 2022, C-433/20, Austro-Mechana Gesellschaft zur Wahrnehmung mechanisch-musikalischer Urheberrechte Gesellschaft mbH v. Strato AG, ECLI:EU:C:2022:217 — EUR-Lex, CELEX 62020CJ0433. Dokládá, že pojem „jakýkoli nosič” zahrnuje i server poskytovatele cloudového úložiště, ale směrnice nebrání vnitrostátní úpravě, která poskytovatelům cloudu povinnost platit odměnu přímo neukládá.
- OSA — Ochranný svaz autorský — oficiální stránky kolektivního správce práv autorů hudebních děl.
- INTERGRAM — oficiální stránky kolektivního správce práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů.